top of page

Inzulínová rezistencia

Tento článok pre Teba pripravila MUDr.Kateřina Fialová, Phd.


Hormonální zdraví nebo rovnováha znamená mimo jiné také stálou hladinu krevního cukru. A nad ní drží jeden z bičů hormon zvaný INZULIN. Inzulin je hormon ovlivňující každou jednu buňku našeho těla. Hormon, který v našem těle rozhoduje o využití energie. Stará se o úklid glukózy (krevního cukru) do buněk a tím drží její hladinu v krvi ve fyziologické mezi. Řídí (mimo své další účinky) budování svalů, spalování tuku, ukládaní tuku. Funguje jako takový jednosměrný turniket - energii ze stravy vezme a uloží do zásob těla. Udržování nízké hladiny inzulinu je jeden z principů, kdy tělo snadněji sáhne do zásob tuku jako paliva. Naopak vysoký inzulin zásoby tuku uzamče a nepustí, i kdybyste se na hlavu stavěli. Pokud mechanismus inzulinu funguje správně, pomáhá nám udržet si váhu. To je jeden z pro ženy asi nejhmatatelnějších účinků. Správné fungování inzulinu a jeho citlivost jsou však mnohem víc než jen nástroj k optimální váze!!! Jsou základním pilířem nejen hormonálního zdraví, ale také dlouhověkosti. Pokud jste schopni ovládat inzulin, máte v rukou klíč k hormonální rovnováze a zdravé dlouhověkosti.


Nejčastějším důvodem, proč tomu tak není – tedy kdy tělo tvoří hodně inzulinu, jeho hladiny se drží vysoké nebo mají velké výkyvy a buňky postupně na inzulin přestávají reagovat, jsou prázdné kalorie, hojnost rafinovaných cukrů ve stravě, ultrazpracovaná strava, příliš času v práci a málo v posteli…


Stimulem k vyplavení inzulinu totiž není jen strava a její složení a množství, ale také stres (resp. produkce stresového hormonu kortizolu). Pokud takto inzulin dráždíme opakovaně a dlouhodobě, nemá organismus jednak šanci sáhnout po tuku jako zdroji energie a za druhé, a to je mnohem mnohem závažnější, postupem času na něj buňky přestávají reagovat. Stanou se tzv. rezistentní. Znáte to? Pokud dlouho a opakovaně zažíváte situaci, na kterou ze začátku reagujete, postupem času a opakováním, je vám to víc a víc jedno :) A nějak podobně funguje i inzulin. Je to hormon, který rozhodně nemá rád přesčasy.


A teď jedna taková obecná fyziologická vsuvka pro lepší pochopení situace - každý endokrinní působek (tedy i hormon) funguje tak, že se vyplaví do krevního řečiště, ketrým se dostane od místa svého vzniku na vzdálenější místo v těle, do místa svého působení. Zde musí dojít k navázání na buňky, a to přes specifické vazebné místo zvané receptor. Každý hormony má ten svůj. Jako klíč a zámek. A tak jinde a jinak účinkuje inzulin a jinak třeba estrogen. Každý z nich má jiný zámek na svojí cílové buňce.


Situace, která nastane ve chvíli, kdy zámek čelí opakovanému, nadměrnému a dlouhodobému navazování klíče, je vlastně takovou adaptací před přetížením buňky. Zámek nejdříve lehoučce změní strukturu a klíč už do něj nepasuje. Pokud situace pokračuje (v medicíně říkáme progreduje dále), zámek se úplně zanoří do buněčné membrány a jakoby nebyl. Sníží se počet zámků neboli receptorů. A tak hormon v krvi sice je a tvoří se, ale nemá kde účinkovat. Z inzulinu je prací zdrcený bezdomovec toulající se krevním řečištěm a spolu s ním i glukóza, kterou není kam odklidit. Inzulinová rezistence je na světě a epigenetické hodiny začínají tikat mnohem rychleji.


Inzulinová rezistence nevzniká přes noc. Nebolí. Nedá se operovat. Tiše kráčí a ničí struktury těla procesem zvaným glykace. Ničí např. bílkoviny imunitního systému, svalovinu, ale třeba i kolagen a elastin. Znamená to mít cukrovku? Rozhodně ještě NE! Ale rozhodně je to její pevná základová deska. A taky základová deska dalších onemocnění, která byste si s inzulinem a krevním cukrem hned na první dobrou nespojili. Inzulinová rezistence je jeden z nejpotentnějších mechanismů, který vede k rychlému a předčasnému stárnutí, k onemocnění srdce a cév, vzniku cukrovky II. typu, kognitivním poruchám, demenci, rakovině, psychiatrickým potížím…

Většina lékařů v ČR inzulin standardně netestuje, u nás se kontroluje jen hladina krevního cukru. A to je přesně jeden z důvodů, proč zachytíme až třeba onemocnění cukrovkou, ne její předstádiem, které by bylo mnohem lépe zvládnutelné


VYŠETŘENÍ METABOLISMU CUKRŮ


a) VYŠETŘENÍ GLYKÉMIE (KREVNÍHO CUKRU) NALAČNO

Hladina glykémie je u zdravého jedince udržována v úzkém rozmezí hodnot 3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle by měla být nižší než 10 mmol/l. Je přísně regulována a to hned několika mechanismy: inzulinem, který glykémii snižuje, glukagonem, stresovými hormony a růstovým hormonem, které glykémii zvyšují.

Glykémie se standardně stanovuje z odběru krve nalačno, zvýšená hodnota se označuje jako hyperglykémie. Opakovaný nález hyperglykémie je základním projevemdiabetu. diabetu. Můžeme se však setkat i s hyperglykémií, kterou způsobila zvýšená hladina katecholaminů, glukokortikoidů a dalších stresových hormonů, včetně řady akutních onemocnění.

Jeden odběr tedy ještě nic nemusí znamenat, o poruše fungování některých mechanismů (a tedy i inzulinu) svědší až opakované nálezy. Inzulinová rezistence může ze začátku probíhat i skrytě, kdy je hladina glykémie fyziologická, ale hladina inzulinu už ne.

b) ORÁLNÍ GLUKÓZOVÝ TOLERANČNÍ TEST


Orální glukózový toleranční test (oGTT) zjišťuje, jak si tělo poradí se zátěží zvýšeným přísunem cukru a hodnotí, zda je organismus schopen po zátěži glukózou udržet její hladinu v krvi v normálním rozmezí. Je sumou informací nejen o účincích hormonů regulujících glykémii, ale také o procesech v gastrointestinálním traktu (rychlost vyprazdňování žaludku, pasáž střevem a resorpce) a jaterních funkcích.

OGTT se standardně používá především pro včasnou diagnostiku gestačního (těhotenského) diabetu jako screeningové vyšetření mezi 24. a 28. týdnem těhotenství. U ostatních osob se orální glukózový toleranční test doporučuje jako doplňující diagnostické vyšetření zkouška, zejména pokud jsou glykémie na lačno mezi 5,6–7,0 mmol/l.


Zdravé osoby mají glykémii nalačno < 5,6 mmol/l, při oGTT mají glykémii ve 120. minutě testu < 7,8 mmol/l.


Pro porušenou glukózovou toelranci svědčí:

· glykémie nalačno >7,0 mmol/l

nebo

· náhodná glykémie > 11,1 mmol/l

nebo

· glykémie > 11,1 mmol/l ve 120. minutě oGTT


společně s dalšími klinickými příznaky.


c) STANOVENÍ GLYKOVANÉHO HEMOGLOBINU


Glykovaný hemoglobin vzniká vazbou mezi hemoglobinem (krevním barvivem) a glukózou v krvi. Tato vazba je nezvratná a proto hladina glykovaného hemoglobinu krásně odráží koncentrace glukózy v krvi po celou dobu existence červené krvinky, tj. asi 120 dní. Je tedy přesnějším ukazatelem hladin glykémie než je odběr glykémie. Nejčastěji se stanovuje forma stabilní frakce HBA1c a u zdravých dospělých má hodnoty do 39 mmol/mol .


d) STANOVENÍ HLADIN INZULINU A C-PEPTIDU


Jak inzulin, tak i tzv. C-peptid lze stanovit laboratorní metodou zvanou imunochemie, v praxi se však bohužel běžně nepoužívá. C-peptid je možné považovat za velmi přesný ukazatel sekrece inzulinu.

Inzulinová rezistence je typická nejen pro diabetes mellitus 2. typu, ale i pro tzv. metabolický syndrom. Objektivizovat inzulinovou rezistenci lze několika způsoby, z nichž žádný ale nepatří k rutinním vyšetřením.


HOMA (Homeostatic Model Assessment) index se počítá ze sérové koncentrace glukózy a inzulinu nalačno.

Inzulinová křivka – jde vlastně o orální glukózový toleranční test, prodloužený na tři hodiny po perorálním podání glukózy. Inzulinová rezistence se projeví nadprodukcí inzulinu, tedy hyperinzulinismem.


PROJEVY INZULINOVÉ REZISTENCE

  • číslo na váze zamrzlo, i když se už i na hlavu stavíte

  • objevují se výkyvy energie a nálad

  • máte neovladatelné chutě na sladké

  • bolestivý, nepravidelný cyklus, PMS

  • únava

  • nesoustředěnost

  • pocit zahlcenosti

  • padání vlasů

  • akné a rychlejší stárnutí pleti

  • nemůžete vydržet delší dobu bez jídla

INZULINOVÁ SENZITIVITA neboli citlivost na inzulin je lektvar mládí a šťáva pro vitální, svůdné a zdravé tělo. Přesný protipól inzulinové rezistence. A otázka zní: "Jak se dostat z inzulinové rezistence a získat hormony na svoji stranu?" Mám dobrou zprávu, inzulinová rezistence je plastický stav a stejně jako se zámky mohou zanořit, mohou se i znovu objevit na povrchu membrány.


Na závěr pro vás mám pár tipů, co dělat pro to, abyste inzulinovou rezistenci zvrátili...


1) omezte čas, kdy jíte – dejte si mezi jídly opravdu pauzu, vyřaďte svačinkování, uzobávání nebo jedení během vaření apod.

2) omezte rafinované a zpracované sacharidy ve stravě, prázdné kalorie, ultrazpracované potraviny – omezujte krůček po krůčku tak, aby to bylo udržitelné. I vnímání sladkosti jde přetrénovat!!!

3) vyřaďte z jídelníčku fruktózu (nemyslím tu v ovoci a pozor na rádoby fit sladidla, mají kolikrát vyšší glykemický index a obsah fruktózy než samotný cukr => rovnováha a selský rozum)

4) budujte svalovou hmotu – ideálně odporový nebo silový trénink, čím více svalů, tím více buněk schopných vstřebat glukózu

5) dobře a dostatečně spěte

6) zredukujte stres a dbejte na duševní hygienu – chronický stres ovlivňuje krevní cukr a chutě na sladké z několika úrovní. U žen může mít stres navíc podobu přetrénovanosti nebo nedostatečné výživy!!!

7) doplňte omega-3 a vitamin D, nápomocný je i myo-inositol nebo berberin (opatrně u vysokého krevního tlaku)

8) zařaďte do jídelníčku zelený čaj, skořici, jablečný ocet, česnek atd.


NEEXISTIJE svatý grál v "lifestylu", který všechny dovede ke zdraví. Každému sedne trochu jiná kombinace. Někdo potřebuje víc zapracovat na managementu stresu, někdo na stravě, někdo na pohybu nebo spánku, někdo na všem. Hledejte, pozorujte a začněte postupně, krok po kroku a hlavně.. buďte na sebe LASKAví.

147 zobrazení1 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Napij se vody

1 commentaire


Ďakujem za článok. Povzbudili ste ma ☺️

J'aime
bottom of page